Publikováno Napsat komentář

Život na Fuertě, 1. týden

Den 2. Pátek- SHOPPING

Rozhodli jsme se, že vyrazíme do nákupního centra. Nákupák je jen asi 20 min pěšky, takže super. Šli jsem nakoupit do Mercadony ňáký dobroty a asi 20 min jim trvalo, než mě s dětma a Fidem vyhnali ven s tím, že tam psi nesmí. Snažila jsem se být slušná a namáčkla Fida do košíku v kočárku, ale zbytečně. Takže jsme čekali před obchodem jak blbci, dokud Péťa nedokoupil zbytek. Jakmile přišel, nakrmili jsme děti nějakou mňamkou a vyrazili na cestu zpět.

Tma je tu docela brzy, takže by se dalo říct, že než se vyprdelíme ven a vrátíme z akce (nákup, procházka, pláž…), tak je večer. Dny tu strašně letí.

Den 3. Sobota- VÝLET NA PLÁŽ

Na krásnou velkou pláž je to od nás asi 45 min po cyklostezce, což je super. Stejně tak je super, že se tam s Fidem nesmí, jako asi nikam 😀 , ale to nevadí. Pak jsme šli někam na kraj a dobrý.

Pochopila jsem, že mi vyhovuje žít u moře a nemusím být s dětma přímo na pláži. Maminky asi pochopí. Je to holt trochu jiný, než když jsem tam byla sama s kámoškou a popíjela gin s tonikem. Během minutky měly mimča písek i za plenkou. Ještě 3. den jsem nějaký někde našla 😀 . Takže děkuji za ukázku a stačí mi mořský vzduch 😀 .  

Den 4. Neděle- BBQ u bazénu

Španělé nedají dopustit jak na svoje svátky, tak na neděle. Všude je opravdu zavřeno. Jakože VŠUDE. Což nám ale nevadí, protože o víkendech je u nás na hotelu posezeníčko s BBQ a živou hudbou. Krásně to tu žije.

Tady v tom hotelu je hodně Španěláků, kteří tady taky bydlí. Takže jsem od začátku na všechny milá… pro jistotu.

Den 5.- Pondělí 6.11.- ÚŘEDNÍ DEN

Dneska jsme vyrazili do centra taxíkem. Taxíkem tedy naposledy, protože jsme se už zpátky domů vydali místní dopravou, což je o dost pohodlnější. Je to ale sranda. Já držim 2 mimina, vedle uvázaný FIdo a Péťa se snaží nasoukat mini kočár do nákladovýho prostoru busu, protože nahoru se s nim nesmí. Ten výraz řidiče byl k nezaplacení 😀 .

Takže dneska jsme běhali od úřadu k úřadu, od policie k policii, abychom si zařídili místní NIE. Což je místní občanka. Přehazují si nás tu jako ping pongový míček, abychom se na konci jejich úředního pracovního dne ve 14:00 dozvěděli, že si musíme udělat schůzku online. Nevadí….

Když jsme se prokousali aplikací, dozvěděli jsme se, že jsou ale všechny termíny obsazené a vypsané budou zase brzy…. Ve Španělsku brzy? Snad to dáme dokonce měsíce.

To mi připomíná, když jsem před pár lety jela na Erasmus do Špáňa a tam jsem se registrovala do školy, tak se mi podařilo registraci dokončit den před tím, než jsem se šla zase odhlásit. Maňana, maňana…

Jak tak počítám „před pár lety“, dopočítala jsem se ke 12 letům. No fuj!

Den 6. Úterý- 2. SHOPPING a 1. ZUB!

Dnes jsme polevili a vyrazili na nákup bez Fida. Ten byl pak ale zase nevyběhaný, takže žádná sláva. Večer jsme s ním šli ještě na procházku, což bylo super. Ten neuvěřitelnej vítr si tu opravdu užívám, ale věřim, že za nějaký měsíc tady budu mít vyfoukanej mozek. Je to laktační mozek, takže to nepovažuju za velkou ztrátu 😀 .

Večer při krmení jsem narazila u Amči na zub! Její 1. zub! Ha! Takže od Péti dostanu nějaký šat! 😀

Péťovi dlužim zase já nějaký za Vildu, kterýmu vyskočily 1. zuby už před měsícem a půl a dneska už má 4, chlapák!

Teď se nám taky začíná nějak rozcvičovat… příprava na to pravý lezení!  

Den 7.  Středa- ODPOČINKOVÝ DEN U BAZÉNU

Dneska jsem našla odvahu a svlíkla jsem se nejen do plavek, což pro mě bylo s tim břichem fakt nepříjemný, diastáza jedna proradná! Ale taky jsem se odhodlala hupsnout do bazénu, který je jako kafíčko -15 stupňů. Ale jak mi bylo potom krásně na sluníčku!

Jinak dnes odpočíváme a já dopisuju dny sem do deníčku 🙂 .

Publikováno Komentáře: 36

Cesta na Fuertu, den 1., Čt 2.11.2023

V 8:45 nás vyzvedla Péťa. Přijela s Minicooperem Countrymanam, protože svoje auto měla v opravně. Během 15 minut jsme se tam opravdu všichni nasoukali: kočárek, kufr, 2 batohy, přenoska na Fida, kojící polštář, 2 děti, Fido, já, můj Péťa a Péťa řidička. 

Na letišti odbavení proběhlo v pohodě a vyrazili jsme ke kontrole zavazadel. To už bylo trochu zábavnější: „Opravdu chcete protáhnout ten kočárek scannerem na batohy?“ Vtipní jsou na tom letišti. Nakonec jim došlo, že se tam asi opravdu nevejde, ale to jim nebránilo k jeho důkladné kontrole, která spočívala v tom, že jsme vytáhli děti z kočárku. Takže si to představte, vyndali jsme remíka, NB, mobily, sundali hodinky, pásky, dali batohy, přenosku, kojící polštář, tašku na Fida na pás, vzali děti do rukou, Fida, prošli pípákem a všechno vesele vraceli zpátky.  

Na letišti jsme byli porvé včas, takže dobrý a vyrazili jsem pro něco k snědku směr náš gate. U jídla jsme byli 20 minut před odletem. Objednali jsme si nějaké bagety a tak a Péťa zahlásil, že bychom si to tu v klidu mohli sníst. To jsem na něj vykulila oči a sotva nám to vydali, uslyšeli jsme: “ Anna Vernerová a Petr Pavel ať se urychleně dostaví ke gatu, jinak budou vyloučeni z přepravy!“ Jídlo jsme už naštěstí měli, takže jsme s pocitem štěstí vyrazili a let stihli. Bohužel svoje dýňové kafe bez kofeinu jsem nechala před letadlem při balení kočárku. To naštve, ale hlavně, že máme bagety!  

Řadu jsme měli celou pro sebe, což se líbilo i Fidovi, který s námi poseděl na místě spoluletce- mimo přepravku. Let jsme zmákli na jedničku, děti vlastně ani nepoplakaly, za to přílet byl drsnější… Když jsme přistáli, tak mě trochu zarazilo, že jsme nenašli kočárek u výstupu z letadla, ale u zavazadel, což když člověk nečeká, tak je to mírný šok. Naši výbavu už znáte a teď k ní přibyly 2 děti. I to jsme ale zvládli! Pro jistotu jsme vzali nosítka, která se teď hodila.  

Cestu na hotel jsme absolvovali v taxíku za pár éček a hned jsme byli ubytovaní v krásném pokoji číslo 111. Prdelíni byli ale nějaký rozhozený a prořvali celý večer i noc. To neznáme. Přestalo to až tak nějak 2. den odpoledne. Tyhle dva dny byly smrtelný. Asi se aklimatizovali, težko říct, ale dali nám to pěkně sežrat. Nicméně, ještě večer na baru jsme se seznámili s Josém, který prý zařídí všechno. No, možná se nám bude hodit.